Václav Havel - Antikódy
Václav Havel byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později i politik. Působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde ho proslavily hry Zahradní slavnost a také Vyrozumění. Jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla. Věnoval se ale také experimentální poezií, kterou obsahuje hlavně sbírka Antikódy. Básně v ní byly napsány hlavně v 60. letech.
Básně v této sbírce nazval jako typogramy. Pro začátek je velice důležité vysvětlit, co znamená slovo typogram nebo co to typogramy vlastně jsou. Mění pohled na prostor stránky, způsoby pojmenování a na vztah kresby a písma. Typogram, neboli carmen figuratum, napodoboval v antice grafickou formou, spojením veršů různé délky obraz předmětu, kterého se daná báseň týkala. Báseň tak představovala různé symbolické předměty. Jde tedy o text po řádcích a teprve tyto řádky na svých okrajích předmět tvarují. Typogram hodně pracuje s jednotlivými strojovými typy, vytváří tzv. slovobrazy, které podtrhují sémantický aspekt slov. Ve 20. století se typogramy velice rozvíjejí, zvláště v experimentální poezii 60. let. Typogram je v moderním slova smyslu označení pro grafickou, vizuální, obrazovou báseň, která chápe slovo spíše jako obraz než jako znak. Typogramy ze sbírky Antikódy formálně navazují na mezinárodní hnutí experimentální poezie 60. let.
Od většiny autorů se Václav Havel odlišuje tím, že jeho experiment neprotestoval jen proti konvencím dosavadní poetiky, ale byl i prostestem sociálně kritickým a v neposlední řadě i jakousi ukázkou absurdity tehdejších politických poměrů. Základním pracovním prostředkem Havlovy básnické tvorby byl psací stroj. Využíval u něj libovolného posunu papíru po válci, typu písma, obracení papíru, interpunkčních znamének.
Informace o inscenaci
Koncept: Braňo Mazúch, Dan Gregor
Režie: Braňo Mazúch
Interakce: Dan Gregor
Choreografie a režie: Věra Ondrašíková
Hudba: Filip Míšek
Sound-design: Stanislav Abrahám
Light-design: Patrik Sedlák
Programing softwaru: Jakub Koníček
Animace: Denizcal Yuzgul
Kostýmy: Kristýna Javůrková
Dramaturgie: Marta Ljubková
A právě tato sbírka Antikódy byla vydána hned třikrát a to jako kniha, v divadle a výstava. V roce 1964 tuto sbírku dokončil ale byla nakladatelstvím Mladá fronta odmítnuta. Výběr z ní tedy vyšel až o dva roky později ve svazku Protokoly. Václav Havel si velmi často pohrával s různými zůsoby napsání slova nebo fráze. Cílem této sbírky nebylo zkoumání jazykových materiálů ani hledání estetických kvalit, ale snaha o přímé, na tradiční způsob čtení nevázané sdělění. Hlavním Havlovým "tématem" s staly absurdní a groteskní jevy. Chtěl, aby jeho tvorbě porozumělo co nejvíce čtenářů a aby naplno pochopili význam jeho tvorby. Havlovy typogramy tvoří tři tematické okruhy.
- málo početné intimní texty (lyrický okruh s názvem Podoby)
- logické kreace (oddíl s názvem Antikódy)
- texty na přesně vymezená soudobá témata (oddíl s názvem Antikódy II.)
Právě na motivy této experimentální poezie "Antikódy" uvedl soubor Laterny magiky vizuálně-pohybovou inscenaci se stejným názvem. Inscenace se odehrává v 60. letech, kdy Václav Havel sedí za psacím strojem a píše. Myšlenky na papíře se skládají do obrazů. Inkoust je světlo a papír je tma. Tak vzniká typogram v digitální věku. K pochopení těchto typogramů se přenášíme do 60. let. Po Stalinově smrti dochází k uvolňování experimentální poezie jako protipól socialistického realismu. Klasický předtočený filmový materiál je v Antikódech nahrazen projekcemi a zvuky, které vznikají naživo. Inscenátoři přinášejí do laterny magiky realtime tracking. To je detekování lidí nebo objektů v předem určených zónách. Senzory snímají pohyb tanečníků na jevišti a počítače to převádějí do digitální podoby Prostředí scény tedy přirozeně v reálném čase reaguje obrazem nebo zvukem na pohyb tanečníků na scéně. Některé typogramy se prevádí do choreografické podoby nebo do vizuální multimediální podoby.
V této inscenaci jsou zapojena nejnovější multimédia. Inscenaci vytvořil tým mladých profesionálů pod vedením Braňo Mazúcha. Režisér si vybral právě Václava Havla, protože se mu na jeho tvorbě líbí politická angažovanost a politická kritika.
Velice oblíbený je tento typogram nazvaný Válka. Sice je na celém papíře psáno slovo Mír, způsob poskládání tohoto slova v nás však evokuje chaos a jako slovo mír na nás nepůsobí. Dále jsou tu například básně Svoboda, Kult osobnosti, Filozof, Atomový hřib a Odcizení. Atomový hřib je součástí oddílu Podoby, který obsahuje texty s osobními, intimními a obecně lidskými tématy.
Technologie
V zákulisí se nachází tři počítače, infračervená kamera, projektor a Airscan. Toto zařízení se používá na vytváření laserové stěny, schopné zaznamenat místo, kde se uživatel stěny dotkne. Díky tomu tedy mohou tanečníci na jevišti pouhým dotekem ovládat, co se na projekci odehraje. Infračervená kamera umožňuje zjistit, kde přesně na jevišti se herec nachází. S použitím těchto interaktivních technologií se představení stává velice zajímavé a svým zůsobem netradiční.
Ukázky videa:
Použitá literatura:
LANGEROVÁ, Marie. Zbytky písma: kaligram, typogram, čára [online]. Praha: Karlova univerzita, neuvedeno [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://sl.ff.cuni.cz/files/users/u3/documents/Langerov__.pdf
Národní divadlo. Laterna magika: Antikody [online]. neuvedeno [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/6074
Literární noviny: Antikody Václava Havla [online]. 2013 [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://www.literarky.cz/kultura/divadlo/13843-antikody-vaclava-havla
HAVEL, Václav. Básně: Antikódy. Spisy/1. 1. vyd. Praha: Torst, 1999, 413 s. ISBN 80-721-5087-1.
Žádné komentáře:
Okomentovat